Výšky a hladiny
Výšky a hladiny
Výška letu se zpravidla měří výškoměrem založeným na měření barometrického tlaku v okolí letadla. Protože se tlak vzduchu významně mění nejen v závislosti na výšce, ale i na pohybu tlakových polí v atmosféře, mohlo by se při nějakém stálém nastavení výškoměru stát (ba jistojistě by se stalo), že výškoměr letadla stojícího na zemi bude ukazovat pokaždé jinou hodnotu. To je ovšem velmi nešikovné, protože v nízkých výškách (při přistávání apod.) by osádka nebyla informována o správné výšce letu nad terénem což je z pochopitelných důvodů klíčová informace.
Proto musí být osádka letadla vždy informována o aktuálním tlaku na daném letišti. Tento tlak může být osádce předán buď nekorigovaný (QFE), nebo korigovaný (QNH).
QFE = skutečný barometrický tlak na letišti. Při nastavení QFE ukazuje výškoměr letadla na letišti 0, resp. za letu výšku nad letištěm, tj. AGL (Above Ground Level).
QNH = tlak přepočtený na hladinu moře. Při nastavení QNH ukazuje výškoměr letadla na letišti i za letu nadmořskou výšku, tj. MSL (Mean Sea Level).
V ČR a ve většině civilizovaného světa se v civilním sektoru používá udávání tlaku v QNH, vojáci snad doposud používají vedle QNH i QFE.
Protože správné nastavení QNH na výškoměru je životně důležité pro určení správné výšky letadla, doplňuje se každý údaj o výšce vždy tlakem v QNH (např. ”Klesejte do 3000 feetů, QNH 1008 hektopascalů”).
Ovšem i toto měření má svoje úskalí – odstartují-li letadla ze 2 letišť na nichž je v době jejich startu rozdílný tlak, jejich výškoměry by ve stejné výšce ukazovaly rozdílně. Proto musí všechny osádky v určité výšce nastavit na svých výškoměrech tzv. standardní tlak (1013,25 hPa), aby údaje jejich výškoměrů byly navzájem kompatibilní. Pak už ovšem výškoměr neukazuje pravdivou výšku, ale výšku teoretickou, takzvanou letovou hladinu. Aby bylo rozlišení jednoznačné, letové hladiny se označují čísly odpovídající jejich teoretické výšce ve stovkách feetů (FL 150 odpovídá výšce 15000 feetů za standardního tlaku).
Výšce, ve které se výškoměr přestavuje na standardní tlak, se říká převodní výška (transition altitude, TA) a je v různých státech různá (u nás 5.000 feetů, v USA např. 18.000 feetů). Na první pohled tedy například tedy výšce 5000 stop pilot přestaví kalibraci výškoměru na standardní tlak 1013 hPa a tím se octne v letové hladině FL 050. Věc ovšem není tak jednoduchá: je-li atmosférický tlak náhodou stejný jako tlak standardní, tj. 1013 hPa, výška 5000 stop a FL 50 jsou identické. Pokud je ovšem tlak vyšší (např. 1025 hPa), přestavením kalibrace výškoměru na nižší tlak 1013 se jeho ručička pohne doleva - ukáže nižší výšku. Letadlo letící ve FL050 by tedy letělo níže než v 5000 stopách a nebyl by zajištěn dostatečný rozstup od výšky 4000 stop. Proto je převodní hladina stanovena variabilně pro konkrétní tlak tak, aby platilo, že převodní hladina je vždy na úrovni jako převodní výška nebo výše. V praxi to znamená, že bude-li převodní výška 5.000 feetů, bude při aktuálním regionálním QNH nad 1013 hPa převodní hladina FL50, ale při QNH 1013 hPa nebo nižším FL 60, protože FL50 by byla pod TA. Aktuální TL by měla být součástí ATIS.
Výškoměr se přestavuje při průletu TA pokud letadlo stoupá, resp. TL, pokud klesá.
Shrnutí:
Pod TL se výška udává ve feetech spolu s platným QNH. Nad TA se udává v letových hladinách, výškoměr musí být nastaven na standardní tlak 1013 hPa.
