VOR-DME přiblížení

Tento článek pojednává o "klasickém" způsobu létání VOR-DME přiblížení (známé jako klesání podle tabulky). O moderním způsobu, kdy letadlo je vedeno pomocí FMS pojednává článek LNAV/VNAV overlay u NPA.

Úvod

Jak víme, přiblížení dělíme na přesná (ILS, PAR), nepřesná přístrojová (VOR-DME, NDB-DME) a přiblížení s vertikálním vedením (GNSS). VOR-DME je nepřesné přístrojové přiblížení (což znamená, že posádka má po celou dobu nepřetržitou informaci o horizontální odchylce od tratě, ale informaci o vertikální odchylce má pouze v intervalech - obvykle každou 1 NM).

Všechna VOR-DME přiblížení v LKAA jsou "s fixem konečného přiblížení (FAF)", ale při létání po světě se můžeme setkat i s případy, kdy půjde pouze o VOR přiblížení "bez fixu konečného přiblížení", kdy se poletí pouze podle měření času.

Úsek počátečního a středního přiblížení

Způsob letu počátečního a středního přiblížení je shodný jako u ostatních IFR přiblížení. Fix počátečního přiblížení (IAF) bývá většinou ten samý VOR, na který potom přiblížení děláme.

V průběhu letu po trati středního přiblížení by pilot měl zpomalit na rychlost konečného přiblížení a vysunout mechanizaci (klapky, podvozek) do polohy pro přistání. Na bodu konečního přiblížení (FAF) by letadlo mělo být připravené k přistání, aby se konfigurací nemusel pilot zabývat při poměrně náročné pilotáží, která bude následovat.

Úsek konečného přiblížení

Úsek konečného přiblížení začáná na bodu FAF. Letíme po radiálu VORu a podle DME trefíme FAF. Na FAFu začneme klesat vertikální rychlostí, která odpovídá naší rychlosti konečného přiblížení.

Příklad: LKTB, dráha 10, letíme s A320, rychlost konečného přiblížení máme 140 kt, tedy zahájíme klesání rychlostí 940 ft/min. Dále provádíme kontroly výšky každou 1NM podle tabulky. Na 8 NM máme mít 3190 ft, pokud máme více, urychlíme klesání, pokud máme méně, zpomalíme klesání. Postup poté opakujeme na 7NM, 6NM, atd.